Motivován kdysi stejně, jako Quentin u Grimoáru, totiž vlastněním spousty různých kostek, které jsem chtěl využít, a návrhem zahrát si akční béčkový film, jsem došel k nejjednoduššímu negenerickému systému, který mě kdy napadl:
Hráči dostanou jednu kostku každé velkosti. Obtížnost hodů je 6 pro úspěch a 4 pro částečný úspěch. Hráči můžou házet jakoukoli kostkou, kterou chtějí, ovšem když jí hodí, tak o ni přijdou. Kostka jde do losovacího pytlíku, odkud se dá získat zpět jedinou cestou: Postava musí utrousit nějaký cheesy one-liner. Není třeba, aby byl dobrý.
(Obtížnost hry se dá regulovat poměrem velikostí kostek.)
Hráli jsme takhle pokus o vykradení Národního muzea (které tehdy bylo v rekonstrukci), a pamatuju si hlavně "už ho zaháčkovali jinde", když ukradli golema stavebním jeřábem, a následný souboj jeřábů s "tohle si z kurzu origami nepamatuju".
Žádné komentáře:
Okomentovat